Jak postavit svou řeč a lépe se prodat pomocí rétoriky a stavby monologu

Chceš postavit poutavou řeč? Působivou prezentaci? Děláš zajímavou věc, jen cítíš, že když přijde na prodávání sebe sama a tvé práce, tak se láme chleba a je to pro Tebe oříšek? Nevíš moc dobře, jak se připravit, jak zapůsobit a o co se opřít? Anebo to už víš, ale potřebuješ to zcelit, potrhnout a vyzdvihnout své schopnosti a přímět lidi k akci? V tomhle článku Ti ukážu přístup z různorodých rétorických technik, které učím na svém kurzu Otevření hlasu: rétorika. Je to kolekce toho nej z 10 let mé praxe vystupování na festivalech a koncertech, doplněná o střípky know-how mých kolegů a učitelů, herce a učitele rétoriky Radka Petráše, paměťového mága Jakuba Vosáhla a také prezentačního tornáda Petry Bouškové.

Bude se Ti to hodit ke každému monologu, prostě když budeš něco vyjadřovat sólo. Je úplně jedno v jaké formě: řečené, zhudebněné anebo psané… Tahle forma je dokonale univerzální. Je to perfektní návod na osvojení řečnických prvků. Dostaneš přehled, kam co dát, víš, co si pamatovat (začátek a konec) a co naopak ne (stať a prostřední témata) a odkud kam jdeme (začátek a konec spolu hezky souzní, víme k jaké pointě a smyslu se blížíme). Pokud už se rétorikou a mluveným projevem zabýváš, doplní ti to, co znáš. Pokud ne, možná tě to ohromí (až to začneš používat…)

Strukturu monologu (stavbu řeči) můžeš použít na:

• video (promo / pozvánku)
• veřejné vystoupení nebo řeč
• prezentaci 
• prodejní stránku nebo článek

Splň tyto úkoly:

1. Vezmi si papír A4 a přelož ho na půlku, na půlku a do třetice na půlku.
2. Pak si ho rozestříhej anebo přelož silně hrany a roztrhej na 8 obdélníčků.
3. Jeden obdelníček máš na začátek (úvod), druhý na konec. 
4. Zbyde ti jich šest. Ty slouží jako stať a na každý z nich napiš heslovitě pouze “název kapitoly” tématu o kterém budeš mluvit, měla by to pro tebe být taková návnada, na kterou se chytneš a začneš mluvit. 

Připravujeme strukturu na kurzu. Jeden papírek pro závěr, jeden pro úvod. Zbylých 6 papírků můžeme použít pro prostřední výplň řeči, napíšeme na ně krátké heslo, které pro nás bude nápovědou, o čem budeme mluvit. Většinou používáme 2-3.

PŘÍKLAD Mám monolog na čaj, napíšu si na jeden papírek: Mniši a čaj a hned vím, o čem budu mluvit, protože mě to asociuje dané téma (čaj podporuje práci s pozorností, mniši ho pijí, aby lépe meditovali apod.) na další třeba Druhy čaje a příprava a na třetí Babička, což odkazuje na vtipnou historku, ve které popíšu, jak mi babička vždy říkala, ať vytáhnu ten čajový pytlík brzo, nebo dostanem všichni zácpu. Psaná návnada funguje jako opěrný bod a funkční rychlá asociace pro dané téma. Vnímej ji jako výplň tvojí řeči, školsky řečeno stať. Obsah tvojí řeči navíc není tak důležitá jako začátek nebo konec, ale nepředbíhejme…

Stavba monologu a tvé řeči

Následující struktura slouží pouze pro inspiraci a není to pevná osnova, které se musíte držet v daném pořadí. Nejdůležitější je si zapamatovat jak svou řeč začnete a skončíte, a zbytek není prioritou: můžete si dát na papírky hesla témat (kapitol) jako záchytné kotvy, anebo to nechat improvizaci. 

Nejdůležitější je si zapamatovat jak svou řeč začnete a skončíte, a zbytek není prioritou

Ze všeho nejdříve si připrav závěr, pak úvod a nakonec dělej stať, neboli prostřední témata: Ty si zpracuj jednoduše jako hesla a kotvy, které si napíšeš na papírek a bude jich 3-6. Když se na to heslo podíváš, bude to pro tebe jako název kapitoly, který znáš, takže o tom začneš spontánně mluvit. 

Závěr

Závěr je ze všeho nejdůležitější, proto se připravuje na konec. Musíme si za každou cenu zapamatovat, jak skončíme. Dík tomu víme, kam naše řeč směřuje a také jak skončíme. Začátek a konec je totiž to, co lidem nejvíce utkví. V rámci závěrečné sekce vašeho monologu můžeš použít rétorické prvky:

1. 1. pevný názor – ze všeho nejhorší je, když na konci řeči podryjete sami sebe, takže jasně se za danou věc a myšlenku postavte
   2. poselství – zopakování hlavní myšlenky celé řeči, podtržení / shrnutí
   3. jasná a konkrétní výzva k akci – pozvánka na akci, odkaz na video, změňte ve svém životě xy
   4. Ustát si potlesk (v případě, že mluvíme na velké akci) – jakmile nám lidé začnou tleskat anebo jakkoli projevovat vděk, neutíkáme, přijmeme jejich pozornost jako poděkování a až když začne utichat, odcházíme

Úvod

připravujeme jako druhý, ihned po závěru. Musíme přece vědět, jak přijdeme, čím začneme… Úvod i začátek si pokaždé pamatujeme.

1. 1. Reference: pro nové publikum, co mě nezná, objektivní společensky přijatelné fakta, čísla, tituly a reference (učil jsem se od pěti světových hráčů didgeridoo, mými kurzy prošlo za 3 roky 1000 lidí apod.)Ukázka mého čajového monologu pro účastníky kurzu, kde používám prvek na začátku reference a rekvizita. Následně vyprávím příběhy.
   2. Zapoj publikum. Největší zabiják pozornost je frontální výuka. Což znamená mluvící hlavu, které jen mluví. Nic víc. Proto… zapoj publikum! Jakkoliv. Interaguj, přemýšlej. Můžeš použít třeba tyto prvky:
      • Povoď si je za ručičku: Lidi jsou zvyklí, že je někdo vede a chtějí být vedeni. Jsou přece posluchači. Tak si je povoď. Třeba můj kamarád Petr se bál, že jako fotograf na něho při jeho velké vernisáží budou všichni koukat, tak jsem mu poradil, aby všem řekl: zavřete si oči a představte si prosluněnou rozkvetlou louku, nadechněte se a vydechněte. Pak se podívejte doprava a tam vidíte obraz, který jsem viděl i já…
      • jakákoli fyzická aktivita: Běžně dělám s plným kinosálem celou hlasovou rozcvičku ve dvou minutách. Má univerzální hlasová rozcvička je plná vtipných cvičení, které se dají použít pro zapojení publika a jako skvělý icebreaker. 
      • Kontaktní otázka zjišťovací inteligentní (KOZI):
        “co byste dělali, když”
        “jaký máte názor na”
        -> má to i úskalí, nesmí nahradit předchozí přípravu
        -> v moderní době nahrazujeme na např. google formuláři před akcí -> ty nám zjistí potřeby a zkušenosti publika před akcí
      • Pobídka:  Což znamená, že nemůžete čekat, že pokud něco řeknete, lidi to hned udělají. Musíte to často zopakovat a přímo je pobídnout. Viz Radek a jeho stand-up Ostrava: Ahoj (nikdo neodpoví) a on: Já nejsem televize, normálně můžete reagovat, tak ještě jednou: Ahoj (a všichni celý sál: Ahoj)
      • Otázka na 100% ANO: pozor! velice dobře promyslet! Cílem je se zeptat šikovně tak, aby úplně všichni odpověděli souhlasně (Například Franta všechny dostal tím, že mluvil o svém dětství a tak se všech zeptal: Zvedněte prosím ruku všichni, kteří někdy byli děti… TO BYLO GENIÁLNÍ A VTIPNÉ)
   3. Rekvizita: když mluvím o kytaře, vezmu ji přece a ukážu (o to víc, když je to orientální nebo netradiční nástroj jako didgeridoo nebo cistra) může to být i jakýkoli model, předmět apod. anebo například jeden řečník na TEDx využíval balónky, během kterých žongloval a na jednotlivých pohybech a prvcích vysvětloval své sdělení, práci s pozorností a meditací -> je to ilustrativní, originální a jasné
   4. kontroverze: uděláte cokoliv, co lidi úplně odvaří – na moderních divadlech se běžně lidi svlékají do naha (tak často až to přestala být kontroverze), někdo vyjádří tak divný názor, který někoho nutí se vymezit (sex bez motivace mít dítě je špatný) anebo ukáže nebo řekne něco, co vás naprosto vyhodí z konceptu…
   5. Ztotožnění: Pokročilá technika na kterou opatrně, musíte ji mít velice dobře promyšlenou a hlavně ověřenou, že na lidi reagují dobře! silná řečnicko-psychologická finta, kterou mám zažitou od těch nejlepších, je vyvolat v druhých pocit “to znám! To žiju!” a také racionálně a lidsky přesvědčit EGO, načež se posluchač silně prolne a ztotožní se sdělením a začne přednášejícímu věřit. Např. Lidské tělo je geniální a vždy pracuje pro vás. Jenom potřebuje určité podmínky. Jednou z nich je Čas. Když se přece říznete do prstu, tak nemusíte nad tím rozumovat a přemýšlet, aby se váš prst zahojil. Jediné co stačí je normálně zdravě žít a počkat. A vaše tělo už vše zařídí… (inspirace od řečníka poustevníka Andrewa ze tmy)

Shrnutí

Takto ke všem prvkům, které se dají použít v monologu. Pomocí této struktury a prvků si poskládáš svůj vlastní monolog. Ten pak bude vypadat např. takto:

1. Vím, jak skončím. V konci použiju prvek poselství a jasná výzva k akci.
2. Vím, jak začnu. Použiju prvek reference a rekvizita.
3. Mám připravené témata o kterých mohu mluvit v prostřední části, které jsou na sobě tématicky nezávislé. Pro zichr můžu mít v kapse papírky se záchytnými slovami, které fungují jako asociační návnada.

Nuže takto ke struktuře. Pokud tě zajímá více, nebo si to chceš sám zkusit, přihlas se na kurz Otevření hlasu: rétorika.